Ostrava potřebuje, abychom pro ni něco udělali, říká Tomáš Macura
Tomáš Macura je primátorem Ostravy od roku 2014. Mohl tak zblízka sledovat, jak se město – jemu doslova pod rukama – mění. Rozhovor proběhl při tvorbě nového strategického plánu města a poskytl prostor poohlédnout se, povídat si o tom, jaká Ostrava je, i nahlédnout do běžného života primátora města.
Město se chystá na novou sedmiletku – připravuje nový strategický plán a navazuje jím na ten z roku 2016, u něhož jste byl a který jste zaštítil. Jak těch uplynulých 7 let z pohledu rozvoje města hodnotíte? Proměnilo se město Vaším pohledem?
Přiznám se, že jsem zaměřený spíš na stavby a projekty, ale úplně největší radost mi dělá změna společenského klimatu, i když je mi jasné, že každý tak trochu žijeme ve vlastní bublině. I tak je myslím úžasné, že lidé vnímají tu změnu, která v Ostravě za poslední roky nastala ve smyslu participace lidí na vývoji města. Lidé nabyli tohoto názoru, že má smysl se zajímat, že jde věci transformovat do nějakého výsledku. To mi dělá obrovskou radost. Cítím, že se zvedá počet aktivních lidí, kteří přichází s vlastními projekty a podněty. Celá řada z nich je kritických, ale i to je vlastně dobře.
Když jste zmínil ty stavby a projekty… Jak se plán podařilo naplnit?
Přišel jsem do politiky z privátního prostředí, kde to bez strategického plánu nešlo. Proto jsem rád, že jsme se před sedmi roky do strategického plánování pustili. Mám dobrý pocit a rád vzpomínám na fajnOVA 2016. S lehkým smutkem shlížím, jak člověk zestárnul. Těch sedm let myslím vedlo k výsledkům. Měli jsme velké ambice a dokázali jsme je myslím naplnit. Dodnes mě překvapuje, jak málo jsme se od plánu odchýlili, jak se jedna věc za druhou v opatřeních i indikátorech naplňují. Moc mě těší, že se podařilo uskutečnit konkrétní stavby, malé i velké. Městská jatka byla jedním ze symbolů dřívějšího zmaru Ostravy, který se někdy propisoval do myšlení lidí. Dnes je to unikátní projekt nejenom z republikového měřítka. Podobně bych mohl mluvit o řadě dalších, ať už je to skelet, Kulturní dům Poklad, Ostravice, která se opravuje, univerzitní kampus a mnoho dalších. Je to často i o menších zásazích. Začali jsme drobnými věcmi jako květinovými záhony, proměnila se Malá Kodaň. Po inauguraci nového rektora Ostravské univerzity jsem se tam zastavil na jedno pivo, na protějším břehu byly obsazené sedáky a byla radost sledovat, jak si lidé užívají prvního sluníčka.
Když bychom se bavili o tom, že jsou i témata, ve kterých se Ostrava nikam neposunula, nebo dokonce zařadila zpátečku. Našel byste taková?
Že by se Ostrava v něčem vůbec neposunula, je silné tvrzení. Jsou spíše oblasti, kde je posun pomalý, marginální nebo téměř žádný. Jednou z takových je sociálně-ekonomická struktura obyvatel. V posledních letech jsem dospěl k uvědomění, kolik lidí je ohroženo chudobou nebo je v exekuci. V Ostravě je mnoho lidí v exekuci a řada z nich má dokonce několik exekucí. Tohle číslo se přitom v čase nezlepšuje. Školní docházku nedokončí dvakrát tolik dětí na základních školách, než jaký je republikový průměr. Snažíme se nastavovat nové postupy v podobě školních psychologů a poradců, které platíme z rozpočtu města, když bylo financování zastaveno z ministerstev. Jsou to ale věci, které ponesou plody s odstupem.
Má Ostrava nějaké další slabiny?
Slabinou Ostravy je životní prostředí, nutno podotknout, že je to důsledkem historického vývoje. Slabé stránky jsou myslím také v lidech. Říkám, že největšími ´hejtry´ Ostravy jsme my sami. U mnoha lidí dominuje kritika sebe sama. Cokoliv dobrého se povede, je následně zavaleno negativními emocemi. Kdybych z toho měl vycházet, tak mám pocit, že tady máme nejhorší životní prostředí a vzduch. Lidé si například stěžují na koksovnu. Nejde na to říct, že před pár desítkami let jich tady bylo sedm. Práce primátora je v tom nevděčná. Nemám pravomoc přijít na vrátnici koksovny a říct: „Přátelé, jdeme.“ Musíme postupovat podle zákona. Zpracovat studii ve víře, že možná překračují limity. Pak zjistíme, že koksovna má pro životní prostředí marginální negativní vliv. Horší je ten zápach než škodlivost. I když to tak nechceme ponechat, je těžké lidem vysvětit, že nemáme tu možnost s tím něco udělat. Ale je tady spousta odborníků na to, co by se mělo udělat.
Taky mi vadí, když lidé stále dokola opakují ty stejné vředy. Je tady spousta věcí, které byly v minulosti vředy, ale teď už nejsou. Probíhalo mnoholeté jednání s majiteli Ostravice a Skeletu. Museli jsme pomoci tomu, aby vůbec vznikl House Václav. Pak lidi řeknou, že je to stejně hnusné. Na Bazalech byl v minulosti pouze rozpadlý stadion, teď je tam fotbalová akademie. Kritika se momentálně zkoncentrovala na Ostravici. Lidé mi říkají, že jsme tady nic neudělali. Myslí si, že primátor může všechno a taky může za všechno. Nedokážu porovnat tu kritiku obyvatel s jinými městy, ale nejsem si vědom, že by Ostrava měla výrazně více slabých stránek než jiná města.
Vnímáte to třeba někdy i tak, že je Ostrava ve srovnání s jinými v něčem o skok kupředu?
Nepochybně, asi ale nejsem moc objektivní, jsem v těchto věcech insider. Mám pocit, že stavební jeřáby tady jdou prostě vidět. Něco se tady děje. Nemohu ale říct, že by tady docházelo k nějakému ´game changeru´, něčemu, co se tady dělá zásadně jinak v porovnání s jinými městy. To ale souvisí i s tím, že musíme o každého investora bojovat. Byli jsme na veletrhu v Cannes a měli jsme tam společný stan s Brnem a Prahou. Za nimi investoři chodí sami, oproti tomu my musíme investorům cestu umést. I o soukromé investice musíme bojovat, nebýt té podpory, nebyly by tady. Ve finále se ale řada věcí dere kupředu. Snad se blýská i na lepší časy. Vnímám, že nás investoři minimálně pozorují. Říkají nám: „Sledujeme vás, jste pro nás ale pořád malý trh.“ To je vlastně pozitivní signál do budoucna.
Porovnáváte někdy Ostravu nebo život ve městě s ostatními českými metropolemi, Prahou a Brnem?
Máme možná tu výhodu, že se tolik nesrovnáváme, nemáme obsesi někoho překonávat, je to tím, že jsme geograficky dál. Proto se musíme spoléhat sami na sebe, hledat vlastní řešení a nečekat na pomoc centra.
Z pohledu primátora a prostředí magistrátu nebo veřejné správy obecně – co Vám nejvíc komplikuje život?
Myslím, že řízení státu není dobré. Nebylo dobré před osmi lety a není dobré ani teď. Stát nemá žádné koncepce, kterými by se řídil. Má stovky dokumentů, které se jmenují strategické, ale jsou jen samy pro sebe, například Národní investiční plán nebyl propsán do řídicích aktů, rozhodování… Kdykoliv jsme se snažili o změnu rozpočtového určení daní, řekli nám: „Nějak se mezi sebou dohodněte.“ Takhle se ale přece nedá řídit stát. Pomoc centrální vlády Katovicím pro transformaci je absolutně nesrovnatelná s tím, co náš stát vykonal pro Ostravu. Ostrava proto byla nucena si pomoct sama. Za těch pár let, co jsem tady, jsem zažil několik premiérů a ministrů. Se všemi mám podobnou zkušenost. Když jsem jim řekl, že Ostrava nemá centrální úřad, každý si to zapsal a moudře přikývl. Pomoci jsme se ale nedočkali od nikoho. Chtěli jsme sem dostat Národní sportovní agenturu, proti tomuto návrhu hlasovali ale dokonce i poslanci z Moravskoslezského kraje. Ostrava je ostrakizovaná tím, že není v centru pozornosti. Týká se to i Moravskoslezského kraje. Nejvíce rušených pošt je právě tady, redukce jízdních řádů bude taky na vrub našeho kraje, a to je už teď spojení s Prahou dost špatné.
Daniel Konczyna, red. úpravy Michal Sobek
