Lenka Lednická: Historii musíte znát a chápat, abychom si vážili lidí i toho, co tady máme
Lenka Lednická je ředitelkou Základní a mateřské školy Ostrčilova. Jak sama říká, její osobní příběh se prolíná s příběhem města. Cení si svobody, možnosti sama se rozhodovat, něco měnit a ovlivňovat. Zeptali jsme se, jak vidí Ostravu a její budoucnost.
Dovolte možná jednu těžší otázku k zamyšlení na začátek. Budeme se bavit o budoucnosti Ostravy, tak jaká by podle Vás Ostrava měla být v roce 2030? Jak byste ji popsala třemi slovy?
Kdyby bylo na mě, řekla bych asi vzdušná, přátelská a inspirativní.
Je Ostrava na správné cestě, aby taková byla?
Myslím, že je vidět na lidech i ve veřejném prostoru, že jsme za poslední roky ušli velký kus cesty. Mnoho míst prokouklo, stačí se podívat třeba na Havlíčkovo nábřeží, kde si lidé užívají posezení a odpočinkové zóny. Je vidět, že každá část města se zlepšuje. Taky mám určitě dobrý pocit z toho, že se tady pořád něco děje a začíná dít, že narážím na lidi, kteří se zajímají, mají chuť a umí pomáhat.
Máte pocit, že té představě vzdušné, přátelské a inspirativní Ostravy Vy a Vaše škola přispíváte?
Naše škola má, myslím, dobré jméno, které se, věřím že zaslouženě, nese Ostravou. Máme nastavenou vlastní vizi, na které spolupracoval celý pedagogický sbor i rodiče. Provázíme naše žáky světem poznání. Strategii jsme tvořili celý jeden rok, je plně v souladu s koncepčními dokumenty města. Navíc to nevnímáme jen jako slova na papíře. Aby to mělo smysl, musíte s tím souznít a řídit se tím. Snažíme se být vzorem pro ostatní. Vidím na rodičích i žácích, že když se jim dá prostor, kdy mohou ovlivňovat své okolí, tak to jde. Inspirují se a třeba to i přenáší dál. Té občanské iniciativy si moc cením. Je myslím nutné to ale neustále verbalizovat, ukazovat, že díky nim a jejich aktivitě se našlo konkrétní řešení. Když lidé vidí výsledek, znovu se zapojí. U dětí a žáků to znamená, že se z nich takto postupně stávají partneři pro diskuzi, že se více zajímají o své okolí.
Zní to trochu jako snová ukázka toho, jak škola, lidé v ní i jejím okolí mohou fungovat…
Ne všechno je vždy ideální. Máme spoustu byrokracie, musíme řešit obrovské množství materiálů a podkladů. Někdy na to padá spousta času a kapacit samotné školy. My si například píšeme sami žádosti o evropské dotace, což si vůbec nestěžuji, je to spíš výhoda a určitě to není v českém školství standard. Takže snažíme se být vzorem, setkáváme se s řediteli škol i mimo Ostravu, jsme aktivní a snažíme se o transformaci systému. Nečekáme, až to přijde seshora. Setkávám se ale s aktivními řediteli škol. Ne všichni ředitelé jsou takoví.
Když bych hledal paralely a vrátil se tím k rozvoji města… Vy na škole uvádíte do života děti a Ostrava ve své vizi z roku 2017 říká, že chce být městem pro nové začátky. Že bude blíže světu, lidem a přírodě, sebevědomým evropským městem nabitým energií, které láká talentované lidi… Mohl bych pokračovat dalšími vzletnými slovy. Souzníte s tím a myslíte si, že taková Ostrava už je, nebo že se tomu blíží?
Rozvoj města je pro mě důkazem toho, že tady chci bydlet, žít, má smysl tady vychovávat děti. Ptala bych se ale i dětí a mladých, jaká má Ostrava být podle nich. Za mě jsme myslím pořád na cestě. Nebojím se říct, že je Ostrava krásně zelená, nebo že dokonce zažívá návrat k přírodě. Osobně mám ráda třeba louky v Porubě nebo unikátní biotop haldy Ema. Moc si chválím taky lepší propojenost města. Ostrava se dříve na kole vždycky objížděla, teď se dá křižovat. Dojedete z Poruby do centra, dostanete se směrem na Landek, do Vratimova. Hodně se taky zlepšil stav cyklostezek a zázemí pro cyklisty, restaurací, vyžití pro děti. Propojit tak všechny části města a napojit město na okolí, abyste nepotřebovali auto, to by bylo skvělé. Je ale fér zmínit, že vše není růžové. Třeba že se v Radvanicích a Bartovicích špatně dýchá, nebo že Přívoz je dlouhodobě problematická část, jako by tam byl nějaký negativní duch.
Rád budu fér a zeptám se, co Vás v Ostravě trápí, respektive co si myslíte, že trápí Ostravu a brání jí v dalším rozkvětu?
Zatímco některé okrajové části rostou, jako třeba Poruba, návrat do centra se nekoná a pokračuje vysidlování centra. Máme tady části nebo lokality, které jsou pořád jakoby „na ocasu města“, ať už jde o Přívoz, Dělnickou v Porubě, nebo Vítkovice. Jako by tady rozvojové strategie nefungovaly. I když se rekonstruují domy a probíhají fyzické změny, nepřichází obrat a kultura místních lidí to přebíjí.
Skladba obyvatel, vzdělanostní nebo sociálně-ekonomická situace je něčím, co je také spojeno s dynamickým rozvojem města v 19. a 20. století. Vy sama jste z hornické rodiny…
Dědeček Vojtěch i můj táta Pavel byli havíři. Já jsem studovala ve Vítkovicích průmyslovou školu. A jsem ráda, že jsou ta historická místa dodnes zachována, využívají se, že tady nestojí jen obchodní domy. Historie posledních 150 let k Ostravě patří. Když žijete v Ostravě, tak tu historii musíte znát a pochopit ji. Vážíte si pak toho, co tady máme a lidí, kteří město postavili. V té souvislosti by myslím bylo dobré myslet na mezigenerační rozdíly. Mám pocit, že senioři jsou často izolovaní od dění ve městě a mohli bychom klást větší důraz na jejich zapojení. Třeba se můžeme inspirovat v zahraničí, kde staví domovy seniorů a mateřské školy vedle sebe v blízkosti, ať senioři stále slyší dětské hlasy a jejich smích.
Rozhovor vznikl redakční úpravou strukturovaného rozhovoru, který slouží jako podklad pro analytickou část strategického plánu města Ostravy pod značkou fajnOVA.
Autoři: Daniel Konczyna, Jan Horák
Redakční úpravy: Michal Sobek
