Ilona Rozehnalová: V Ostravě má člověk klid, ale není to periferie – můžete tady potkat nadšené blázny, experimentovat, rozvíjet se
Ilona Rozehnalová je majitelkou a ředitelkou jedné z nejrespektovanějších nezávislých scén v Ostravě – Klubu Fiducia. Pravidelně pořádá autorská čtení, moderované besedy s předními českými osobnostmi, přednášky z oblasti architektury nebo historie. Je zároveň majitelkou Antikvariátu Fiducia a členkou pracovní skupiny pro tvorbu Koncepce kultury statutárního města Ostravy.
Kromě antikvariátu a klubu Fiducia jste také známá díky svým úspěšným aktivitám směřujícím k oživení veřejného prostoru. Jak v současné době vnímáte Ostravu?
Ostrava je za mě pořád místo s potenciálem, který není úplně využitý. Stále jsou zde místa, jako je třeba oblast Nové Karoliny, která kdyby se postavila jinak, tak mohla být napojena na centrum města, mohla pomoct s propojením na DOV a celkově více přispět k rozvoji města. Obdobně vidím nový Campus na Černé louce. Měli jsme území, měli jsme peníze z vnějších zdrojů, ale nepovedlo se to úplně tak, jak by mohlo. Jsou to dvě budovy, kdy jedna je velmi dobře udělaná a druhá z nich je ve stylu devadesátek. V celém prostoru jsou detaily, které daný prostor podle mě zbytečně sráží. Na druhou stranu je super, že campus vznikl, že se něco děje. Když jdu dnes kolem řeky z Přívozu, tak se ráda projdu až tam.
V čem se Ostrava podle Vás za poslední roky vůbec neposunula, ba dokonce zařadila zpátečku? A čím si to vysvětlujete?
Neřekla bych, že Ostrava zařadila zpátečku – máme nástroje na práci s veřejným prostorem, máme MAPPA (pozn. redakce: Městský ateliér prostorového plánování a architektury), máme strategický plán … ale přitom se mi zdá, že výsledky jsou někdy nedostatečné, vidíme to třeba u veřejného prostoru. Když se nastaví pravidla pro to, jak by měl veřejný prostor vypadat, tak by měla být dodržována napříč celým městem, ve všech městských obvodech. Podobně je to u práce se zelení, stále se nerespektuje, že město má nějakou adaptační strategii. Je to hodně o lidech. Tým galerie Plato dokázal změnit plán projektu a přizpůsobit ho adaptační strategii na klimatické změny. Byla tam navržena betonová deska, vyjednali si, že místo ní vznikne brownfieldová zahrada. Stále je tady ale málo takovýchto lidí s vizí.
Určitě ale není všechno tak špatné. Co Vám osobně v poslední letech udělalo v Ostravě největší radost?
Jednoznačně mně udělalo radost, že se vypisují architektonické soutěže, a hlavně nemohu nezmínit rekonstrukci budovy bývalých městských jatek, kde nyní funguje galerie současného umění. Jsem patriot a kladu si otázku, čím to je, že město přitahuje málo podobných lidí, kteří mají vizi a snahu rozvíjet Ostravu? Na příkladu Jatek jsme mohli vidět, že to jde, že lidi se „hádají“, ale ne tím způsobem, že na sociálních sítích na sebe budou vyplivovat názory, ale tak, že řeknou, tady je to podle nich špatně, je třeba to jde udělat nějak jinak, navzájem se s městem respektují a obohacují, díky tomu přijde kvalitní výsledek.
Jste hodně aktivní, určitě v tom hraje roli i Vaše silné poutu s městem. Nelákalo Vás někdy jiné město v ČR nebo zahraničí?
Jsem ostravská rodačka a moje rodina tady žije po mnoho generací. Mám tady rodinu, přátele, práci. Ostrava je skvělá, není turistickým městem, člověk tady má klid, ale současně to není periferie, není to maloměsto, můžete se zde setkávat s různými nadšenými blázny, experimentovat, rozvíjet se. Jediné, co mě mrzí – a to víc vnímám, když například jezdím do Prahy – že tady je málo lidí, se kterými se můžu bavit například o architektuře. Mohli by tady zůstávat, ale oni odcházejí pryč. Já mám práci, která mě uživí, nemusím řešit živobytí, ale jsou umělci, kteří třeba nemají vhodné prostory a příležitosti a odcházejí jinam, což je pro Ostravu strašná škoda.
Nemáte pocit, že se tento trend obrací? Nevracejí se do Ostravy studenti a mladí lidé, kteří získali zkušenosti v jiných městech?
Podle dat zatím ne. Z Ostravy pořád odcházejí mladí a vzdělaní lidé. Jasně, mají rádi město, mají k němu vztah, image města se zlepšuje, ale stále to není dostatečně silné, aby to tady některé z nich udrželo. Když se bavím s lidmi na konferencích, tak jsme vnímáni jako progresivní město. Pozitivně jsou vnímány architektonické soutěže, respektive výsledky těchto soutěží, protože samotných realizací ještě není tolik. Klíčoví lidé ale pořád odcházejí. V poslední době proběhlo několik výběrových řízení na místa, která mohou ovlivnit rozvoj města, ale například na Plato se přihlásil jeden jediný člověk, na Janáčkovu filharmonii se přihlásil také jeden, oba naštěstí jsou výborní a dokázali z obou institucí udělat moderní, vynikající instituce, ale znamená to, že Ostrava stále není magnet, který by svou silou přitahoval odborníky z jiných měst nebo ze zahraničí, že by byl přetlak zájemců na takto atraktivní posty. Ptejme se sami sebe, jak toto můžeme změnit.
Nabízí město dostatek možností se realizovat? Cítíte se být dostatečně zapojená do rozvojových aktivit? Je podle vás ta možnost otevřená komukoliv z obyvatel města?
Považuji Ostravu za pro mě ideální město. Můžu tady dělat, co mám ráda, cítím se tady svobodná. Nikdo mi tady nyní nedělá naschvály, že by mi třeba nedal grant kvůli kritice. Naopak já a lidé z mého okolí jsme zváni do strategických týmů pro tvorbu koncepcí, byli jsme přizváni do týmu na muraly, a to i přesto, že já osobně se netajím kritickým názorem. Podobně je to s hlavním nádražím, mám k projektu kritický názor, ale i přesto jsem dostala možnost být u diskusí o jeho budoucí proměně. Myslím si, že není ideální, aby názor sdělovalo městu jen pár lidí, víte, aby to pořád nebyla jen Rozehnalová, Strakoš, Vitoulová a kol 🙂 Otázkou však je, zda jsou tu další, kteří mají touhu být zapojeni. Osobně jsem se snažila přizvat další, ale třeba diskusi v panelu na proměnu hlavního nádraží většinou promlčeli.
Čím to je? Aktivní lidé, kteří se o rozvoj města zajímají, tady přeci v Ostravě jsou… nebo to tak alespoň na sociálních sítích vypadá.
Dnešní třicátníci jsou hodně aktivní na platformě X (pozn. redakce: dříve Twitter), natáčejí videa, ale chybí mi u nich větší spolupráce s městem. Někteří z nich nejsou schopni nebo ochotni vést dialog se zástupci města. Napíšou názor, ale nejdou a nekonfrontují s tím radnici, neudělají ten druhý krok. Je to škoda, chybí tahle vrstva mladších. My jsme byli zvyklí pracovat formou otevřených dopisů už jako dvacátníci, dělat veřejné debaty, chodit na zastupitelstva. Možná to tak může fungovat, myslím diskuse jen na sítích, ale zatím mám dojem, že to nefunguje.
Ostrava tvoří plán svého rozvoje do roku 2030. Co by v něm určitě nemělo chybět, na jaká témata se musí město zaměřit?
Stále je to již několikrát zmiňovaný veřejný prostor. Velký potenciál má okolí budovy jatek, celé okolí, bytová výstavba a pěší napojení lokality na Fifejdy. Toto by bylo skvělé, kdyby vyšlo. Málo v našem městě myslíme na chodce. Když chci do Mariánek pěšky z centra, tak stále narážím na nějakou bariéru. Další kapitolou jsou bytové domy a bydlení obecně, to je téma na další období. Obecně tady máme spoustu pěkných míst, hrozně se mi libí, jak pracují s mobiliářem ostravské Městské lesy. Jsou tam srdcaři, kteří umí mobiliář strašně levně, v příměstském lesíku to vypadá velmi dobře. A navíc jsou to lavičky, které nemůže nikdo odtáhnout. Toto jsou maličkosti, které veřejnému prostoru strašně pomáhají.
Rozhovor vznikl redakční úpravou strukturovaného rozhovoru, který slouží jako podklad pro analytickou část strategického plánu města Ostravy pod značkou fajnOVA.
Autor: Markéta Kučová, Dušan Pöllich
Redakční úpravy: Kristýna Hrušková
