Andrea Hoffmannová: Město v posledních letech dělá více to, co chtějí lidé
Působila jako středoškolská učitelka, v akademické sféře, nebo i v kanceláři europoslance. Nyní je Andrea Hoffmannová již pátým rokem náměstkyní primátora Ostravy, v jejíž gesci jsou témata školství a vzdělávání, IT, inovací a digitalizace. Na vztah k městu, jeho kondici a směřování jsme se ptali v rozhovoru, který se uskutečnil při tvorbě Strategického plánu rozvoje města.
I když jste v minulosti za prací musela několik let dojíždět jinam, z Ostravy jste se nikdy neodstěhovala. Život to tak chtěl, nebo máte tak silný vztah k městu?
Naše rodinné kořeny na Ostravsku se počítají na tři generace, což je tady vlastně běžné. Můj vztah k městu je ale hluboký, řekla bych opravdový. Je daný samozřejmě rodinou, přáteli a komunitou nebo i místní kulturou. Ostrava je pro mě jiná, je to velké město, ale člověk se tady necítí jako jeden z tisíce. Když chcete, můžete něco změnit a ovlivnit. Taky mám pocit, že čím déle tady žiju a Ostravu víc poznávám, tím zajímavější se mi zdá. Jsem tady celý život, ale pořád je tady co objevovat. Taky je město velmi různorodé, barevné, každá část města je jiná, jinak dynamická, má svá místa a své příběhy. I to mě na Ostravě baví.
Asi jako každý máte svá oblíbená místa i ta, kde se vám naopak moc nelíbí. Prozradíte, která to jsou?
Těch opravdu hezkých míst je tady hodně. Mám ráda centrum, je pro mě takové neposkvrněné, oproti jiným městům není přebujelé komercí. Vnímám diskuzi o vylidnění centra, ale i to, že třeba cizincům méně lidí v centru vůbec nevadí. Krásné jsou Dolní Vítkovice, porubská sorela, vítkovická kolonie, vily na Slezské Ostravě. Spíš, než že by se mi nelíbila, je mnoho míst, kde vnímám, že se můžou rozvíjet. Je to ulice 28. října nebo hlavní nádraží, které ale jako centrální vlastně nefunguje. Pak je tady mnoho míst uvnitř města i po okrajích, které se dají lépe využít nebo propojit.
Bez ohledu na konkrétní místa, dá se nějak popsat atmosféra Ostravy, možná i v kontextu toho, jak se třeba v posledních letech změnila?
Osobně mám pocit, že Ostrava rozkvétá, že je místem patriotů a srdcařů, kteří se rádi propojují a jde jim to lépe než jinde. Vnímám jakousi synergii vztahů, známostí, komunit a jednotlivých „bublin“. Stejně tak myslím funguje synergie politických rozhodnutí, která jsou v souladu s agendou institucí a organizací a vůli místních lidí. Město se v posledních letech přibližuje lidem, minimálně v tom smyslu, že se více dělá to, co lidé chtějí, že o tom spolu více než v minulosti mluvíme a nacházíme společná řešení. Že začíná fungovat občanská společnost. Došlo určitě k posunu ve vnímání města i navenek, od stereotypu těžkého průmyslu ke kulturnímu, modernímu, kreativnímu, plnému vyžití. Přestože je radnice mýma očima otevřenější, než kdy byla, stejně úřad stále trpí syndromem červeného koberce. Úředníky je potřeba dostat ven mezi lidi, mezi organizace, s nimiž řeší danou agendu, často myslím chybí střet s realitou. Stejně tak je v Ostravě velké množství lidí, kteří vlastně tu otevřenost radnice ani nemusí vnímat, protože je úplně mimo jejich zorné pole. Že se díky svému sociálnímu statutu o dění ve městě a o své okolí ani nejsou schopni zajímat. Občanská iniciativa je stále velmi nízká, Ostrava tím možná pokulhává za ostatními a je otázka, zda to může třeba lepší osvěta nebo komunikace změnit. Když jsme u komunikace, ta by za město mohla být otevřenější i přehlednější a aktivnější. I v tom mezinárodním rozměru. Můžeme si myslím troufnout komunikovat i v oficiální rovině navenek anglicky, ať už třeba v tiskových zprávách, nebo na sociálních sítích.
Vaším tématem je hlavně vzdělávání, pedagogiku jste vystudovala, pracovala jste v oboru, nyní máte vzdělávání v gesci na radnici. Jak na tom jsme a co bychom měli a mohli dělat lépe?
Ve vzdělávání i kultuře za poslední roky cítím nebývalý rozkvět. Prostě se nám daří, dosáhli jsme mnohých mezinárodních úspěchů i ocenění. Co jde ale obecně zlepšit, je větší podpora měkkých projektů, ve vzdělávání, kultuře i sportu. Ve městě jde vidět, že se realizují velké investiční projekty, což je určitě dobře. Můžeme ale více pracovat i na tom, co se v těch nových objektech děje, třeba už při přípravě projektů. I lidem se lépe vysvětluje, proč je dobré mít v Ostravě unikátní a nákladný koncertní sál, když zároveň říkáte, co všechno se bude dít uvnitř. Jsou tady i jiná důležitá témata než jen stavební investice, například celoživotní vzdělávání, rozvoj vysokého školství, inovace a podpora start-upů, samozřejmě zaměstnanost.
Kde dále cítíte deficit nebo potřebu něco měnit a posouvat v Ostravě k lepšímu, protože se to v posledních letech moc nedařilo?
Schopnost Ostravy lákat do města velké investice je pomalejší, než bych očekávala. Máme méně investorů a developerů například ve srovnání s Katovicemi nebo i Olomoucí, příčinou může být image města a mediální obraz, stejně jako ekonomika celého regionu. Město nabídkou bydlení nemůže konkurovat stěhování se do zázemí města a jeho okolí. Jako slabinu města vnímám dopravu, pořád se jakoby nemůžeme rozhodnout, co je prioritou, jestli automobilová, nebo hromadná, nebo alternativní druhy dopravy, chybí nám taky koncepce parkování. Jsme historicky městem bariér, kde jednotlivé části protínají čtyřproudové silnice, ale i tak jsme myslím zaspali v podpoře cyklodopravy. Nemůžu zapomenout ani na nové technologie. Jakkoliv jsme silní ve výzkumu a máme skvělá univerzitní pracoviště, v aplikacích nových technologií je stále velký potenciál. Rozvoj technologií možná brání i naše zpátečnické myšlení. Stavíme například parkovací dům, a nemůžeme přece počet elektronabíječek dimenzovat podle stávající poptávky. Ten dům tam bude i za deset nebo padesát let.
Ptáme se většiny lidí a zeptáme se i Vás, jakou byste chtěla Ostravu mít v roce 2030. Řeknete nám to ve třech slovech?
Ve třech slovech bych povýšila nad ostatní asi slova kulturní, vzdělaná a inovativní. Kdybyste mi dovolili čtvrté, bylo by to pulzující životem.
Rozhovor vznikl redakční úpravou strukturovaného rozhovoru, který slouží jako podklad pro analytickou část strategického plánu města Ostravy pod značkou fajnOVA.
Autor: Ondřej Dostál
Redakční úpravy: Michal Sobek
