Mějme ambici namísto hromadění sutin a digitálního odpadu vymýšlet i něco hodnotného, říká kněz Vítězslav Řehulka
S knězem a duchovním správcem farnosti Ostrava-Zábřeh Vítězslavem Řehulkou jsme se setkali v komunitním centru přímo pod síní kostela Sv. Ducha. Bývá často plné, stejně jako kostel při pravidelných bohoslužbách, které lidé sledují i online. Povídali jsme si o malých radostech i strastech života ve městě a o tom, jak by mohla Ostrava vypadat za několik dalších let.
Narodil jste se v Opavě, několik let jste strávil v Šenově u Havířova. V Ostravě-Zábřehu jste už více než 20 let. Je něco, čím je pro vás Ostrava jiná? Jaký jste si k ní vytvořil vztah?
Jako kněží to máme tak, že místo našeho působení určuje po společném dialogu biskup. Jsem z „bílé Opavy“ a musím říct, že když jsem se poprvé dozvěděl, že půjdu do Ostravy, natož když jsem přijížděl od Poruby a viděl čoudící ostravské komíny, pocity jsem měl hodně smíšené. Ale je to už let, Ostrava je dneska úplně jinde. Vlastně na ni nedám dopustit. Samozřejmě díky osobním vazbám, komunitě a lidem kolem sebe. Ale kromě toho je Ostrava metropole, centrum regionu, jsou tady instituce, město žije kulturou a sportem, lidé mají možnosti vyžití. Je tady vlastně všechno.
Jak hodnotíte život ve městě z pohledu církve nebo vaší farnosti?
Je to dáno historicky a netýká se to jen Ostravy, ale celého Česka, že má církev u lidí špatný kredit. Jsme většinově nastavení tak, že nemáme církev rádi. Na druhou stranu sedíme v komunitním centru, s jehož provozem nám pomáhá obvod a které bývá často plné, stejně jako bohoslužby. Děje se tady hodně zajímavých akcí. Takže vnímám hlavně tu radost a to, že to má smysl. Má to tady v Zábřehu takový zajímavý rozměr. Kolem nás je deset hospod a největší diskotéka v Ostravě. Takže ta mystická chvíle nastává nad ránem, kdy končí veselí a lidé se rozcházejí, zatímco jejich rodiče, babičky a dědečkové míří v neděli ráno na bohoslužby. Říkám to s úsměvem a trochu s nadsázkou, je to i tím, že máme v sousedství hotelový dům, kde je ubytovna a žijí zde sociálně slabší lidé. Ale říkám to i proto, že prostředí se dá dále kultivovat.
Co vám v poslední době udělalo v Ostravě radost?
Těší mě malé věci a není jich málo. Jak se zvelebuje veřejný prostor, že nám tady přibyly zatravněné tramvajové pásy a ubylo prachu a hluku. Moc se mi líbí, že město i obvod dává lidem možnost financovat a uskutečnit projekty v participativním rozpočtu. Vznikají malé, pěkné věci, které lidi chtějí, do kterých by třeba jinak obvod nešel. Lidé se sami mohou přičinit o to, aby jejich okolí bylo hezčí. Mám taky čerstvou zkušenost s projektem veřejného prostranství kolem našeho kostela a spolupráce s MAPPA (Městský ateliér prostorového plánování a architektury, pozn. red.). A jsem z toho nadšený. Jak se to celé podařilo, jak se podařilo spojit partnery. MAPPA to nemá jednoduché, asi si vyslechnou od lidí své, ale dělají to profesionálně, nezávislé na vrtoších nebo proměnách politiků, má to svá pravidla. Umí lidi zapojit do projektu, odprezentovat vše navenek. Výsledek je skvělý.
Kde jsou z vašeho pohledu rezervy v tom, jak by se tady mohlo žít lépe? Jsou nějaká témata, která se nedaří řešit nebo posouvat kupředu, a přitom by si to zasloužila?
I když na to nejsem odborník, mám stále trochu problém s parkováním ve městě, myslím s filozofií parkování. Stavíme drahé parkovací domy a podzemní garáže, lidé je nevyužívají a raději parkují na škváře nebo levných odstavných plochách, což je nedůstojné. Mám pocit, že v zahraničí to řeší lépe a komplexně. Taky mě vždycky zarazí, když jedu na kole a cyklostezka náhle skončí uprostřed ničeho, nebo že musím často jezdit po chodníku. Inspirovat v zahraničí se myslím můžeme i ve využívání veřejného prostoru. Nedaleko odtud je takové malé zákoutí jako dělané pro lavičky a posezení. Místo toho tam jsou veřejné záchodky. Když si třeba vzpomenu na adventní trhy v Mnichově, každý malý prostor je tam využitý tak, že se tam lidé mohou potkat a popovídat, má to takový nekomerční komunitní rozměr, což mi u nás ve veřejném prostoru trochu chybí. Taky mě tady na Jihu trápí obchod s chudobou. Už jsem zmiňoval hotelový dům vedle kostela, ale není to jen jedno místo.
V Ostravě teď nastal čas přemýšlet o tom, jak by se město mohlo dále proměnit v horizontu několika nadcházejících let. Byl jste už při přípravě strategického plánu před sedmi lety a dokážete možná posoudit, jak se město posunulo a jak by ještě mohlo. Kdybyste pomyslně rozhodoval o tom, jaká rozvojová témata upřednostnit, co by to bylo?
Moc se mi líbí, že se lidé mohou zapojit a sami pro sebe i své okolí něco udělat, v tom by město mělo pokračovat. Už před sedmi lety byly tématem komunity a osobně bych k tomu přidal ještě rodinný rozměr života v Ostravě. Větší pozornost si myslím zaslouží senioři a lidé, kteří se o ně starají. Mluvím z vlastní zkušenosti, máme tady na Jihu šest domovů důchodců a dva hospice. Je to úctyhodná práce, ale poddimenzovaná a špatně placená. Lidé v sociálních službách by si zasloužili více. Vážit bychom si měli i těch, kteří město postavili. Nepřestat si jich všímat, více si s nimi povídat.
A když se na rozvoj města podíváte třeba optikou míst nebo projektů?
Dolní Vítkovice a okolí DOV mají velký potenciál. Místo vybízí k tomu, aby se využívalo lidmi. Další rozvojové území je v Hrušově a takových je vlastně v Ostravě asi více. Žijeme v době hromadění sutin a digitálního odpadu, měli bychom mít ambici a přemýšlet tak, že vytváříme něco hodnotného, co vytrvá, pro další generace. Když se vrátím k těm radostem, tak letos budeme v našem kostele instalovat nové varhany. Bude to unikátní nástroj. Zatímco všechny čipy a procesory skončí na skládce, ty varhany tady budou i za 500 let.
Možná vše bylo řečeno, přesto třeba krátce… jaká tři slova byste chtěl, aby vystihovala Ostravu v roce 2030?
Byl bych rád, aby byla čistší a využila svůj historický potenciál. Kdyby byli lidé méně negativní a vděční za to, co máme. Aby byla vztahově blízká a lidé si na vztazích zakládali.
Autor: Michal Sobek
