pocitova…

#mojeostrava

…jsou příběhy lidí, kteří zde žijí od narození, ale i těch, co se do Ostravy přistěhovali. Jejich pohledy a názory na Ostravu a místa vás mohou překvapit, zaujmout nebo i rozladit. Nevidí Ostravu s růžovými brýlemi na nose, avšak našli něco, někoho  – místo(a), která mají rádi. Jsou to lidé žijící mezi námi, lidé, kteří Ostravu vnímají po svém.
Fotografie i krátká povídání připravila studentka z Ostravy. Nechali jsme je beze změn. Tak, jak to cítí ona, tak, jak si s lidmi na fotografiích povídala. Jsou to příběhy lidí, našich přátel, známých, tatínků…inspirujte se.

Každý týden ve čtvrtek vyjde nový příběh na fajnova.cz

 

Další příběh vyjde 12. října 2017.

 


#1 Město památek a míst, která dýchají zvláštní atmosférou dodnes, i to je Ostrava.

„Vítkovické nádraží mám spojené s dětstvím, protože jsme blízko něj bydleli, a často jsme sem s bráchou a otcem chodívali. Takže jsem si k němu vytvořil zvláštní vztah.“  Povídá Ondra o místě, kde prožil část svého dětství. Tehdy ho nejvíce oslovil interiér nádraží, pastelové barvy, a jinakost, ani ne tolik z architektonického hlediska, protože když je člověk malý, tolik to nevnímá, dle jeho slov, ale spíše tou svou zvláštností, duchem místa. Později, když byl starší, rád se na místo vracel. „Od roku 2011 jsem na nádraží chodíval, poměrně pravidelně, zachycovat dokument, atmosféru tohoto pro mne zvláštního místa.“ Dodnes občas jezdí z nádraží vlakem. Vítkovické nádraží považuje za jeden z klenotů, či dominant Ostravy, za stavbu, která se v Bruselském stylu dochovala, a nic převratného se na ni nezměnilo. Zachovala si svou tvář. A právě tohle se mu na daném místě líbí, proto se rád vrací i nadále, vždy si totiž najde něco, co jej, z fotografického hlediska, zaujme.

Nádraží slaví nyní 50 let od svého otevření. „Bylo to v roce 1967, kdy ho slavnostně otevřeli,“povídá Ondra. V Ostravě žije od narození, nejprve bydlel právě ve Vítkovicích a pak na různých místech, naposledy v Porubě. Nejsilnější vztah si vybudoval k Vítkovicím.

„Ostravu mám rád hlavně proto, že při fotografování tady stále nalézám zajímavé motivy a situace, ke svým projektům. Tím, že stále častěji mizí prvky, které mě přitahují, například staré budovy, tak se je snažím zachytit v jejich podobě i jako vzpomínku na historii.“

Ostrava je, dle něj, zajímavá i silná zároveň. Z pohledu novodobé historie, ať už v průmyslu, tak i budovách a celkové historie města spojené se Socialismem. Cítí, že vedení města se za tyto stavby docela stydí, ale on v tom vidí výjimečnost a odlišnost od jiných měst. (Ondra, 28)

 

#2  Ostrava prošla za můj dosavadní život mnoha změnami, stejně jako já hezkými i špatnými.

Ostrava je můj život, jen těžko bych ji opouštěl“, začal Zdeněk typický ostravský bard.

Kus života prožil v dolech. Studoval Hornicko – geologickou průmyslovku a pracoval na šachtě jako záchranář. Postupně se dopracoval na velitele.

Po úrazu začal Ostravu poznávat jinak. „Začal jsem Ostravu pozorovat z jiného úhlu a v jiném čase než pracující lidé. Jezdím hodně na kole a tak se dostanu na různá místa, kam třeba tolik lidí nechodí. Mnohokrát si přitom říkám tak tady jsem ještě nebyl. Je pořád co objevovat.“ povídá Zdeněk o Ostravě, kterou jinak zná, jak se říká, jako své boty. Na Ostravě velmi oceňuje cyklostezky.

Jako bývalý „pracovník“ v dolech, si pamatuje a ví, kde se nachází mnoho zapomenutých šachet a jam. “Vím o plno zapomenutých šachtách, o kterých nikdo dodnes moc neví. Plno jsem jich prošel, když jsem tam pracoval. To by bylo něco dát je do pucu“. Ale nevím, jestli by to dnešní kluky zajímalo, jestli by nedali přednost „důlní adventuře na počítači“, směje se.

Zdeněk vysvětluje, proč si vybral místo, které je zobrazeno na fotografii. „Kdysi tato vodárna byla vyhlídkou a restaurací a nechápu, proč ji zrušili a nic už tam není. Byl odtud krásný výhled. My jsme tam chodili kdysi na víno, bylo to pěkné místo, tam se brávaly holky. I když výhled tady už není takový jako dřív, kvůli okolním panelákům, nemuseli to tady rušit. Proč tohle místo chátrá, absolutně nechápe.

O Ostravě Zdeněk mluví velmi hezky. „Já nemám vesměs žádné negativa, já Ostravu vnímám hlavně pozitivně, i když někdy mi příjde zvláštní rozhodování vedení Ostravy, ale to už tak je…Co se mi však hodně nelíbí je, když se něco rozestaví a pak nedokončí, nebo se to nechá zchátrat. To je asi jediné co mě fakt naštve.

Centrum města Zdeněk pamatuje plné života. To si dnes nikdo neumí ani přestavit, jak to v centru žilo, ve dne v noci. Horníci dělali na třísměnný provoz a některé hospody jely nonstop. Všude bylo hodně lidí, oproti dnešku, ale že by to až tak vadilo, to asi ne-e.“ usmívá se.

Zdeněk se rozpovídal o své Ostravě a povídal a povídal. Má mnoho míst, které zbožňuje mnoho historek, mnoho přátel. Na závěr poznamenal, že Ostrava je zvláštní místo, sbližuje lidi mnohem více než kdekoli jinde. Jsou krásné místa na světě naposledy si lebedil na Bali,.. ale Ostrava je domov!!! se vším všudy, je to osobnost. (Zdeněk, 60)

 

#3    Ostrava je třetí největší město, ale všichni se tady znají.

říká Ivana, rodačka z Opavy. „Ostravu jsem si zamilovala během studií na vysoké škole a vyměnila ji za Opavu. Fascinující je sledovat, jak se Ostrava každým dnem mění. Jsem ,kavárenský povaleč´,“ říká s pobavením. „Ale není to jen o pití kávy, ale i o setkávání lidí a to je pro mě smyslem mého života. Být obklopena milými lidmi,“ dodává. Pracovala také v Národním divadle moravskoslezském a jiných institucích, zná mnoho lidí, má mnoho přátel. I to patří k jakémusi ostravskému „folkloru“. Ať potkáte Ostraváka kdekoliv ve světě, mají k sobě blízko.

„Za poslední roky vyrostlo v centru Ostravy tolik skvělých kaváren, hospůdek, bister, restaurací, no prostě jsem nadšená,“ říká. I když se její priority momentálně změnily a vyhledává kavárničky s dětským „vyžitím“, i tady je úspěšná.

Myslí, že právě nyní je ten pravý čas pro schopné lidi v Ostravě, aby se jim podařil nějaký ten podnikatelský počin.

Pro Ivanu je centrum města, a to především Prokešovo, Masarykovo a Jiráskovo náměstí, symbolem Ostravy. V ostravské architektuře vidí krásu z minulosti a jako historička by si moc přála, aby stavby a další místa v centru byla rekonstruována či zachráněna. Chápe, že v jiných metropolích jako je například Londýn, se řeší výstavba jinak. V Ostravě máme nejprve opravit budovy chátrající a poté stavět nové, anebo současně, ale určitě „myslet“ na ty krásné, majestátné budovy, které už dnes nikdo nepostaví.

Co ji na Ostravě štve, je ovzduší a to nejvíce v zimě. Řeší to odjezdem do Beskyd na chalupu, ale tam si bohužel nedopřeje milovanou kávičku. (Ivana, 35 let)

 

#4   „Baníčku, my jsme s tebou, neopustíme tě.“

Ani Katka ze Slezské Ostravy, odkud Baník pochází, Bazaly ani Baník neopustí. Dlouholetá fanynka, která má stadion kousek od svého bydliště, i když už tam Baník nehraje, vnímá pořád Bazaly a Slezskou Ostravu za jejich domov.

„Jakožto velký fanda sportu a převážně fotbalu, mám Bazaly opravdu ráda! K fotbalu a fandění mě přivedl táta, který byl velkým fanouškem. Už jako malou holku mě pravidelně brával na zápasy. Mám tuto čtvrť ráda nejen pro fotbal a stadion, ale vážou se mi k ní i vzpomínky z dětství a dospívání, vyrostla jsem tady.“

Katka vzpomíná na tu fotbalovou atmosféru – chorály, průvod, nasvícený stadion a vše kolem zápasů. Později začala chodit na fotbal sama a Baník jí přirostl k srdci natrvalo a Baníku fandí přese všechno dál! „Navštívila jsem Baník i ve Vítkovicích, kam se Baník přestěhoval, ale pro mě patří stále na Bazaly,“ dodává Katka.

„Líbí se mi, kde bydlím, kde žiju a celkově v Ostravě. Za poslední roky se město hodně zazelenalo, zkulturnilo a přibyly kilometry cyklostezek. Vzduch je čistší, než jaký býval za mého mládí. Moc se mi líbí nově vzniklé pláže tzv. náplavka, která vznikla u řeky Ostravice. V létě je tam plno lidí, kteří se baví, kempují, grilují – je tam prostě ta správná letní atmosféra! Ze Slezské to mám všude kousek – do centra i do parku. A navíc tady mám všechny svoje blízké. Ostrava mi vlastně ani nepřipadá tak velká. Na kole si dojedu všude tam, kam potřebuji a navíc mám pocit, že se tady všichni navzájem znají. Tohle všechno se mi na Ostravě líbí,“ konstatuje Katka.

Kam chodí nejraději za kulturou?„Mám ráda hudební festival Michalfest, který se pravidelně každý rok odehrává v industriálním prostředí Dolu Michal v Michálkovicích. Je to takový menší festival, na kterém se především hraje česká hudba a tu já mám ze všeho nejraději. V Ostravě se toho děje opravdu hodně, ale třeba na Colours bych nešla, připadala bych si stará J, navíc je tam na mě už moc lidí.“

„Ale všechno není jen růžové, Ostrava má i pro mě horší stránky. Někteří lidé moc fajn nejsou a vyvolávají nervozitu a strach. Někdy mi také přijde, že o menších kulturních akcích, jakým je např. Rozmarné léto, není moc slyšet a není je vidět, chtělo by to více viditelné reklamy. Také bych byla ráda, kdyby se některé budovy opravily a některá místa zrekonstruovala. Každé město má kromě pozitivních věcí i svá negativa, na kterých je třeba pracovat.“

 

#5  Město umělců, město inspirace, i tohle je Ostrava.

Štěpán se do Ostravy přistěhoval z Prahy. Proč si zvolil právě Ostravu? Město a jeho atmosféra ho uchvátila v momentě, kdy přicházel na pohovor do nové práce v Hudebním světě kolem nábřeží s výhledem na Sýkorův most. „Ostrava je jakoby na začátku další etapy. Nevím, jak to přesně vysvětlit. Přijde mi, že je teď čas na nové věci, které už někde jinde fungují delší dobu a zde do Ostravy zatím nedorazily. Nemyslím si, že je Ostrava musí nutně kopírovat, spíše se poučit a jít vlastním ,rozumnějším´ směrem.“

„Ostrava je krásná směsice industriálna, moderních i starých či zchátralých budov. Bohužel ty historické budovy už v jistém smyslu zanikly, nebo jsou příliš zmodernizované,“ říká Štěpán.

Sám hraje v kapele Brownfields – její název vyjadřuje jeho samotný přístup k hudbě. „Brownfields, místa, která ztratila svůj původní význam a je na nás, jak se k nim postavíme. Můžeme původní stavby zničit a postavit něco nového, anebo je můžeme naopak zachovat a naplnit novým obsahem či smyslem. „Skvělým příkladem je oblast Dolních Vítkovic.“

Jeho oblíbeným místem, kam chodí čerpat energii a motivaci, je Sýkorův most a často i kavárna Dock, kde také tráví čas a pracuje při tom na svých hudebních projektech. Ostrava mu přináší velkou inspiraci. Neustále objevuje nové podněty, čerpá ze života ve městě.

V Ostravě je stále spousta míst, kde se dá diskutovat, která dýchají zajímavostí a mohou přinášet inspiraci. (Štěpán, 31 let)

Visit Us On FacebookVisit Us On Instagram